Jablíčkový týden ve 3. C

Je podzim, dozrávají jablka a já jsem se rozhodla, že si týden před podzimními prázdninami zpříjemním s dětmi jablíčkovým týdnem.
Začali jsme povídáním o jablkách, co se z nich všechno vyrábí, proč jsou zdravá a nevynechali jsme ani různé ukázky jablečných odrůd. Děti byly nadšeny i krátkým filmem o roubování jablek.
O jablkách jsme četli pohádky, s jablky jsme počítali slovní úlohy a luštili jsme křížovku. Děti malovaly jablko v řezu, vyráběly i jablko 3D, o jablkách se zpívalo, jablko jsme měřili a rýsovali. Soutěžili jsme o nejžlutější, nejmenší, nejzelenější a nejhezčí jablko, ale nejvíc se děti těšily na pečení štrůdlu, který se jim opravdu povedl a ještě provoněl celou školu.
Za celý týden děti sbíraly místo známek razítka jablíček a na závěr týdne jsme si připili na zdraví – čím jiným, než jablečným džusem.
Některé děti dokonce začaly sami vymýšlet pohádky o jablíčku!!
Myslím, že celý týden se nám vydařil a děti jsou zase o něco chytřejší!

Lenka Milá (tř. uč. 3.C)

O pyšném jablíčku
V jednom krásném sadu rostlo sto jablůněk. Protože byl zrovna podzim, museli jablůňky pečlivě zalévat. Bylo jich tam opravdu moc. Všechny byly krásné, ale jedna uprostřed byla nejkrásnější.
Čas plynul a už bylo jaro, všude všechno krásně rozkvétalo, květiny a také naše jablůňka už na sobě neměla jen pupeny, ale i krásné růžové květy. Čas plynul dál a už jsou na ní krásná jablíčka a jablůňka se stává velkou maminkou. Má moc jablíček, ale jedno z nich vyrostlo na samém kraji větve. Je lesklé a červené, ale také moc pyšné. Myslelo si, že je jediné jablíčko, které roste v sadu.
Ale maminka jablůňka to tak nenechala. Ona moc dobře věděla, že v sadu jsou jich tisíce. Hned jablíčku říkala, že si to nemá myslet ani říkat. Ale malé jablíčko se nedalo, myslelo si to dál. A proto ho nikdo neměl rád. Bratříčci a sestřičky mu pořád říkali, jak se má chovat. Po dlouhém čase to jablíčko pochopilo a bylo moc rádo, že může růst v sadě s ostatními jablíčky, ať jsou klidně zelené, popadané, žluté, malé nebo velké, je to přeci úplně jedno.

Kristýnka Pavlíková 3.C