|
Po stopách orlicko-horských pašeráků
„Po stopách orlicko-horských pašeráků“ - tak znělo MOTTO školy v přírodě tříd 5.A a 5.C, která se uskutečnila v Deštném v Orlických horách na chatě Deštná od 22. – 27.5.2011.
Jaké zážitky, postřehy a dojmy si odtamtud žáci přivezli, píší sami:
Dne 22.5.2011 jsme přijeli na chatu Deštnou v Orlických horách. Hned po příjezdu jsme si na svých pokojích vybalili svoje „saky-paky“ a chvíli jsme tam pobyli, abychom se zabydleli. Pak byl čas jít na večeři. A když jsme se najedli, tak jsme šli na menší vycházku po okolí. Ale asi v půli cesty začalo poprchávat a museli jsme jít do chaty, abychom nezmokli. No, a pak nám začal večerní program plný anekdot a vtipů, moc jsme se všichni nasmáli, hlavně paní učitelky. Ale pak byl čas jít spát.
Hned druhý den jsme s holkama vstaly, asi jako první kolem šesté hodiny ranní, takže jsme měly velký náskok. Celý den jsme si všichni užívali a hráli jsme spoustu her. Jeden večer k nám přišel na besedu promítat fotografie člen Horské služby pan Josef Hepnar. Moc se nám to líbilo. A jeden den k nám dokonce přijel pan Josef Lukášek, spisovatel knih o Orlických horách. A také nám kousek přečetl o pašerácích. A hle! On k nám přišel takový pán- sám pašerák!!! Všichni jsme zběleli jak stěny, někteří s otevřenou pusou… Další den jsme šli do lanového parku, kde bylo asi srandy nejvíce. Byla to náročná trasa a někdo někdy i spadl, ale nic se mu nestalo. A nesmím také zapomenout na stezku pašeráků! My všichni jsme byli pašeráci a paní učitelky financové, kteří byli schovaní někde v lese. My jsme chodili samostatně po minutě. Přede mnou šla Dana, ale ta si tam trhala nějaké listí kvůli maskování, tak když jsem šla já, jsme se střetly a šly jsme spolu. Prožili jsme ještě mnohem více her a soutěží. Celá škola v přírodě byla úžasná a všichni jsme si ji užili.
Veronika Stodůlková, 5. A
Po celou školu v přírodě pro nás paní učitelky 5.A a 5.C spolu s paní učitelkou Trnkovou a Provazníkovou měly připravený bohatě naplánovaný program. Hned když jsme přijeli, tak tam na nás v chatě čekala ZŠ Náchod a také smažený sýr s oblohou k večeři. Prohlíželi jsme si pokoje a vybalili věci. My s holkama měly pokoj 7,8. Byla to sranda, ale několikrát se nám ztratily klíče, ale naštěstí se našly. Každý den se bodoval úklid. My jsme skončily na 2. místě. Hráli jsme různé hry a soutěže, např. poznávačku, pašerácký trojboj… Byli jsme na celodenním výletu, v lanovém parku, na stezce odvahy,…Poslední večer byl karneval. Měli jsme dvě besedy. Jednu od Horské služby a druhou se spisovatelem Josefem Lukáškem. Všechny nás překvapilo, že paní učitelky z 5. A byl její tatínek pašerák! Škola v přírodě byla totiž na téma: „Po stopách orlicko-horských pašeráků!“
Moc se mi škola v přírodě líbila a užila jsem si to.
Kateřina Šedinová, 5. A
Škola v přírodě byla moc zajímavá, že jsme si hráli celý týden na pašeráky, a když jsme splnili úkol, tak jsme za něj dostali několik zrníček od kafe,tzv. „PAŠ.“ Taky jsme chodili na výlety a procházky. Měli jsme také besedy třeba o slušném a bezpečném chování na horách, nebo k nám přijel spisovatel pan Josef Lukášek, který píše pohádky a povídky o Orlických horách. Hráli jsme také mnoho her např.: „Poztrácené perly princezny Kačenky“ nebo „Za ztraceným pašem.“ Všechny hry byly moc zajímavé a bojové. Také se mi moc líbila návštěva lanového parku, kde jsme mohli projít celou trasu. A ten, kdo se bál, tak ho museli po provazu slaňovat dolů.
Celá škola v přírodě se mi moc, moc líbila.
Adriana Čížková, 5. A
Nejvíc se mi líbil „Pašerácký trojboj“ a lanový park. A taky jsme měli besedu od člena Horské služby pana Josefa Hepnara. Při té besedě jsem měl hrozný hlad, ale nakonec jsem to vydržel. Pár dní potom jsme měli další besedu od spisovatele Josefa Lukáška a on nám četl z knížky a nakonec nám řekl, že tatínek naší paní učitelky je ten pašerák, o kterém je napsaná ta povídka. Nemohl jsem tomu uvěřit! Ve čtvrtek jsme šli do lanového parku. Já a nejmenší kluk z naší třídy jsme šli po černé stezce a ta byla nejtěžší! Večer jsme měli karneval a diskotéku. Moc jsem se nevyspal a ráno jsme brzy vstávali, abychom si stihli zabalit věci, protože jsme po obědě odjížděli domů. Celkově byla škola v přírodě moc dobrá a chtěl bych ji zažít ještě jednou.
Daniel Dušek, 5. A
V neděli 22. 5. 2011 jsme odjeli na školu v přírodě. Byli jsme tam až do pátku 27. 5. 2011. Byli jsme na chatě Deštná. Po příjezdu jsme si vyzvedli klíče od pokojů a hurá do chaty. Když jsme si trochu vybalili, šli jsme na večeři. Byl zrovna smažený sýr, ten mi moc chutnal. Ten den jsme taky šli na procházku, ale pak začalo malinko pršet a my jsme šli domů, tedy do chaty. Po společenském večeru byla večerka. Já jsem tu první noc moc nespala, protože byla velká bouřka, ale pak už se mi spalo dobře. Ráno už bylo jako každé jiné- vstali jsme, šli jsme na snídani, a kdo musel, tak potom si vzal léky jako vždy. Každý den si pro nás paní učitelky připravili nějaký program. Jeden den jsme šli na túru na Velkou Deštnou. To se mi také líbilo. Měli jsme dokonce i dvě besedy. Líbilo se mi, jak jsme měli jít přes les, a nikdo nás nesměl vidět, protože paní učitelky byli „financové“ a my „pašeráci.“ Takže nás nesměly vidět pouze paní učitelky, které byly schované v lese. Někdy jsme byli také po skupinách. Já jsem byla jahoda a ryba. Moc se mi líbily tyto soutěže ve družstvech. Ve čtvrtek jsme hledali poklad, tedy spíš oni hledali, já jsem ho připravovala, no spíš jen schovávala, ale ne sama- s paní učitelkou Žákovou a spolužákem Honzou. Protože jsme nebyli v lanovém parku.
Moc se mi to líbilo, byla to zábava a dobře tam vařili. Takže jsem nikdy neměla hlad! Prostě to bylo SUPER!
Dana Šolínová, 5. A
Na škole v přírodě bylo strašně moc zážitků. Dělali jsme trojboj, stezku odvahy a hry jako třeba „Za ztraceným pašem,“ „Strážce paše“ a mnoho dalších. Měli jsme také dvě besedy. První se členem Horské služby panem Josefem Hepnarem a druhou se spisovatelem pohádek a povídek Orlických hor Josefem Lukáškem. Také nás navštívil místní pašerák pan Bedřich Dörner. Můj největší zážitek byl, když jsme byli v lanovém parku, kde jsme zkoušeli pašeráckou obratnost. Měli jsme také společenské večery, jako třeba společenský večer plný reklam, plný vtipů, plný soutěží a her, plný kostýmů a masek.
Jindra Holler, 5.A
Na chatu Deštná jsme přijeli v neděli 22. 5. 2011. Když jsme se ubytovali, tak jsme šli na večeři. Měli jsme smažený sýr, brambory a zeleninovou oblohu. Večer byl plný anekdot a vtipů. Asi nejvíce z programů se mi líbila pašerácká stezka odvahy a lanový park. Na stezku odvahy jsme šli asi v jedenáct hodin večer. Museli jsme si zapamatovat, co měl pašerák na určitém místě na sobě a které věci měl kolem sebe. Do lanového parku jsme šli ve čtvrtek. Já s Kubou Čihákem jsme šli až na konci po červené stezce. Nejtěžší část se mně zdála chůze po laně. Nejlehčí pro mě byla pavučina. Cestou na chatu jsme šli lesem, ve kterém jsme hledali pašerákův poklad. Ten večer byl plný masek. Já jsem byl přestrojený za bezdomovce. Kluci z mého pokoje byli přestrojeni za malíře- a to byl Jindra, a za fotbalistu byl Ondra.
Vojta Hájek, 5. A
Mně se nejvíc líbila hra, jak nás nesměly vidět paní učitelky –„ financové“ a my jsme byli „pašeráci.“ Museli jsme se dostat na louku, kde na nás čekala paní učitelka Žáková. Paní učitelka Trnková čekala s námi dole a pouštěla nás po minutě. Když nastala řada na mě, tak jsem přemýšlela, kudy bych asi šla. Tak mě paní učitelka pustila a já šla doleva, kde bylo nejvíc kopřiv a cestou jsem potkala Melču, tak jsme šly spolu vysokými kopřivami, aby nás neviděly paní učitelky, jinak bychom dostali na ruku čárku. Když jsme se dostaly nahoru, tak jsme se musely plazit, protože jsme už nemohly. Ale nedostaly jsme žádnou čárku! JUPÍ!!! Mně se ta hra moc líbila.
Veronika Černá, 5. A
|
