|
Zájezd do Velké Británie
Vše začalo už dávno předtím. O zájezdu jsme se dozvěděli už v listopadu. Než bych řekl švec, uplynulo půl roku a nastal den D. Celou dlouhou noc jsem úporně balil každou potřebnou věc, minimálně desetkrát jsem se přesvědčil o své výbavě.
Celá skupina se sešla u základní školy 15. května v 8:15. Jediné, co jsem slyšel bylo: ,,bezinfekčnost ke mně!‘‘ Můj příchod skoro až pozdní ovlivnil moje sezení v autobusu, proto jsem seděl s Robertem. Nevadil mi, avšak jeho neustálé hlasité mluvení po dvou hodinách se stalo peklem.Připomínal mi strýce Pepina z Postřižin. Naštěstí nám dal pan učitel hodinu bobříka mlčení. Cesta vedla přes Německo, Belgii a Francii. Nejvíc se každý těšil na plavbu trajektem, nakonec jsme ale jeli Eurotunelem.
,,Konečně!‘‘ První slova každého po dlouhé dvaadvaceti hodinové cestě.Začátek cestování po Anglii odstartovalo hlavní město Londýn v 6 hodin ráno.Paní průvodkyně nás provedla centrem, kde jsme viděli Big Ben, Parlament, Chinatown, Westminster Abbey, mimo jiné i London Eye, kterým jsme se svezli, a z něho bylo vidět Wembley Stadium, mrakodrap dnešní burzy a další zajímavé londýnské stavby. Návštěva muzeí nás též potěšila.
V 6 hodin uvítali naši výsost rodiny. Moje rodina?Ta nejlepší.K večeři jsme ochutnali pizzu s hranolkami.
Třetího dne se uskutečnil výlet k mořským útesům a útvarům Seven sisters a The Long Man of Wilmington. Následovala návštěva přímořského města Brighton s obřím akváriem a 35% homosexuálů Anglie. Což pravda je, naše ´´výtlemy´´ z jejich modelů nás přesvědčily. Moje koupě bot a bundy mě potěšila, následovalo však nemilé překvapení. Racek na mě vykonal svoji potřebu. Pak autobusem do rodin, kde čekala večeře v podobě boloňských špaget.
Čtvrtého dne se skupina vydala za krásami hrabství Kent, proběhla prohlídka hradu Leeds Castle a návštěva historického městečka Canterbury. Pak zbývala poslední noc v rodinách, před ní nesmělo chybět typické fish and chips.
Konec zájezdu vlastně opět začal v Londýně. Nejdříve jsme se odebrali k pevnosti Tower a nedaleký most Tower Bridge nás čekal s otevřenou náručí, tedy s další prohlídkou. Poslední prohlídka byla na Greenwich, proslulé hvězdárnou ležící na nultém poledníku. Mám odtamtud i jednu vzpomínku. Pár kamarádů sedělo vedle mě u sochy. Částečně znudění jsme si začali zpívat a libry se jen hrnuly.
Očekávaný, též skoro nechtěný odjezd nás čekal okolo sedmé hodiny večerní. Zas a znovu tunelem, přes ty stejné země. Příjezd byl pro každého sladký. Být doma u svých milých je pro každého příjemné.
Moje zážitky a vzpomínky jsou skvělé. A proč? Sešla se dobrá parta lidí, měli jsme skvělé počasí. Myslím, že to byl jeden z mých nejlépe strávených týdnů.
David Pitrman, 7. B
|
