|
Výlet Uhřínov
Dne 4. května jela 4.A do Uhřínova. Odjezd byl v 7:50 ráno. Vezl nás pan Bartoš. Když jsme přijeli, šli jsme dovnitř, dodali jsme energii dobrou svačinou. A Výlet mohl začít. Odložili jsme si batohy a vešli do místnosti, kde nám ukazovali nástroje a různé předměty z keramiky. Potom jme si povídali pověsti jako třeba o Přemyslovi Oráči a o princezně Meluzíně. Potom nám dal pán obtěžkat kousek brnění a bylo dost těžké. Pak jsme zpracovávali len. Nejdříve jsme len nalámali, pak učesali. Pak jsme si mohli vyzkoušet třeba střelbu z luku, mletí mouky, výrobu keramiky, rozdělávání ohně. Pak jsme šli po louce a došli k nádherné vesnici, kde domy byly z bláta a střechu měly ze sena. Pan průvodce nám dal takovou kuličku a my z ní měli udělat placku. Potom jsme ty placky dali paní učitelce a oni je dali do kamenné pece. Mezitím jsme se šli podívat do jednoho domu. Byla tam tma a hromada sena. Potom jsme si rozdali upečené placky, byly dobré. Pak jsme si prohlídli další domy, kdo byl hotový, tak si šel pro nadojené mléko od kozy. Bylo takové divné, no prostě nezvykle domácí. Sešli jsme ke kovárně a úschovně sena. Ten pán povídal o té kovárně, ale byl jsem mimo, nedával jsem pozor. Nakonec jme sešli k nádhernému rybníčku. Odešli jsme zase k tomu domu, kde jsme ráno začínali, dali jsme sváču a frčeli směr Třebechovice pod Orebem. Byla to nádhera.
Péťa Sibeke, 4.A
Ve středu 4.6. jsme jeli na výlet do Uhřínova pod Deštnou. Sraz jsme měli v 7:50 a vyjížděli
jsme v 8 hodin. Jeli jsme asi 1 hodinu. Seděla jsem s Janičkou. Janička si četla a já se koukala
z okna a nebo na Janičku , jak čte knížku. Asi po 20 minutách dala knížku do batohu a vytáhla
mobil. Tak jsme si zbytek cesty hrály na mobilu. Zastavili jsme v malém městečku před muzeem, byl tam žlutozelený dům. Vešli jsme do něho, do místnosti, kde byly tři stavy. Tady jsme se nasvačili a prohlíželi si stavy, každý byl jiný. Po svačině jsme si pověsili batohy
do malé místnosti na věšáky. Za pár minut jsme se usadili, přišel pan průvodce a vzal si
k sobě Káju a Filipa, oba z béčka. Postavil je před velkou desku, která byla připevněná na zeď. Na desce byla přilepená hlína v pruzích a ukazovala vrstvy půdy, kde archeologové našli
předměty z minulosti. Průvodce dal Káje z papírové krabičky vybrat nějakou věc, byly tam třeba kousky keramiky, bronzová dýka. Pak si vybral Filip. Tak to pokračovalo, až všechny
věci z krabičky vyndali. Pak je museli pověsit na desku do správné vrstvy, kde je archeologové našli. Potom nám pan průvodce ukázal, jak se dřív rozdělával oheň, jak se tkalo na stavu a jak se mlela mouka. Také nám nechal potěžkat železnou košili, byla pěkně těžká. Mohli jsme si ty práce také vyzkoušet. Také jsme si mohli zkusit dělat na hrnčířském kruhu keramiku. Já, Verča a Janička jsme se rozhodly, že zkusíme hrnčířský kruh. Největší řada byla na střílení z luku, což mě taky dost zaujalo. Od keramické hlíny jsem měla špinavé ruce, tak jsem si je šla umýt, měli tam pěkně studenou vodu. Pak jsem si šla s Verčou zkusit střílet z luku. Když měla Verča luk v ruce, paní učitelka řekla, že už musíme jít, tak jsem si nezastřílela. Průvodce nás teď odvedl ven, šli jsme polní cestou. Vedle nás se pásli koně.
Průvodce nás teď odvedl ven, šli jsme polní cestou. Vedle nás se pásli koně.
Vypadali jako haflingové a jeden jako frýshký kůň, ale moc malý. Pan průvodce nás zavedl až do středověké vesničky, kde se pásly kozy. Chaloupky byly vyrobeny z bláta a střechu mě-ly ze slámy. Přišli jsme k jednomu domu. Pár metrů od něho byla pec a k ni jsme šli. Průvodce nám dal každému kousek těsta, ze kterého jsme si udělali placku. Potom jsme se postavili do řady a podávali jsme placky panu průvodci a ten je dával do pece. Ta pec vypadala jako hromada bláta, měla díru a uvnitř byla dutá, kde bylo rozpálené dřevo. Pak jsme si šli prohlédnout dům zevnitř. Šli jsme dolů chodbičkou asi 2 metry dlouhou a pak otvorem, který byl tak malý, že se i Janička musela skrčit a to je nejmenší ze třídy. Dům byl do půlky zakopán v zemi, aby v něm v zimě nebyla zima a v létě, aby v něm byl chládek. Vylezli jsme ven a pan průvodce nám dal upečenou placku. Byla dobrá, mně moc chutnala, ale Janičce ne. Okolo nás se motaly kozy, jmenovaly se Kačka a Kamínek. Pan průvodce nám řekl, abychom jim nic nedávali, protože nějaké děti jedné koze daly chleba a ona se nafoukla a i když ji nechali operovat, tak stejně umřela. Potom jsme šli naproti do ohrady, kde byly dva domy. Jeden nebyl ještě dodělaný a do druhého jsme se mohli podívat. Byla tam jenom pec. Průvodce nás zavedl ke stromu, kde přivázal kozu Kačku a dojil mléko. Dal nám ho ochutnat.
Mně nechutnalo, ale třeba Filipovi chutnalo. Šli jsme do další ohrady, kde byl další dům,
vešli jsme dovnitř. Byla tam postel, stůl a prkénko přidělané na stěně na sezení. Potom si
nás paní učitelka vyfotila. U rybníčku se s námi průvodce rozloučil a my jsme šli směrem
k autobusu. U autobusu jsme si dali ještě svačinku a pak jsme si šli koupit suvenýry. Já jsem si koupila kapičku z ručně vyráběného skla. Janička si taky koupila kapičku a dva odznáčky.
Potom jsme nasedli do autobusu a jeli domů. Janička si zase četla a já se koukal, jak ji ubýhají stránky. Janička vytáhla z batohu mobil a chvíli jsme si hrály s telefonem. Pak si Janička ještě četla a já jsem dívala z okna. Když jsme dorazili do Třebechovic, litovala jsem, že jsme tam nemohli být déle. Došly jsme pro Janiččina bráchu Martina do družiny. On šel pak domů
sám a Janička a Nela šly se mnou k nám. Výlet se mi moc líbil a chtěla bych se tam ještě jednou podívat. Bohužel jsem si zapomněla foťák a tak nemám žádné fotky.
Anička Kutíková, 4.A
|
