Beseda v knihovně
12. listopadu jsme navštívili velmi zajímavou besedu. Chtěla bych poděkovat paní Malé za pozvání a panu Lukášovi za zajímavé povídání.
Janička napsala:
Ve středu ráno nám paní učitelka oznámila, že půjdeme do knihovny. Tam byla paní Malá a pan Lukáš. Ten pan Lukáš (dál budu říkat jen pán) byl nevidomý. Povídal nám, jak se dělají různé věci, když nevidíte. Ukázal nám takový přístroj, který zavěsil na okraj hrnku a lil vodu. Když už voda byla u okraje, začalo to pípat. To bylo znamení, že má přestat lít. Další přístroj byl jako hodiny. Když se zmáčklo tlačítko, řeklo to kolik je hodin, jaký je den a spoustu dalších informací. Přístroj se mi moc líbil. Pak nám ukazoval, jak je důležité mít stabilitu. Bavili jsme se o tom, jak se nevidomí lidé převádějí přes přechod. Pan Lukáš nám ukazoval různá kouzla, a jak rozpoznává mince a bankovky. Všechno se mi moc líbilo.
Další postřehy z dětských prací.
• Když jsem se dozvěděla, že pan Lukáš je nevidomý, tak jsem zůstala koukat. Divila jsem se, že to vůbec zvládá, protože chodit poslepu je těžké.
• Na slepého člověka mi připadal dost plný života.
• Pan Lukáš měl různé (husté) věci, o kterých jsem ani nevěděl, že existují.
• Pan Lukáš mi připadal takový veselý a akční vzhledem k tomu, že nevidí.
• Nebo jsem se dozvěděla, že když jsou na chodníku červené dlaždice, pomáhá to slepým lidem. Tak jsem tudy odpoledne šla, abych věděla, o čem se mluvilo.
Z. Kyralová
|