|
Výlet do Švýcarska
Ve dnech 22. až 26. května jsme se my deváťáci vydali na výlet do Švýcarska. Nechcete vědět, co všechno jsme viděli, ale já vám to stejně řeknu, ať vidíte, že i deváťáčci z České republiky se můžou vydat až do vzdáleného Švýcarska.
Z pondělí na úterý jsme jeli dlouhatánskou ubíjející cestu autobusem, až jsme konečně dorazili na místo, do Technoramy. To ani nelze popsat, kolik všemožných fyzikálních věciček jsme tam objevili… Ale nejspíše jednou z hlavních věcí byla přednáška v anglickém jazyce o zrodu blesku. Možná byla i zajímavá, ale naše jazykové schopnosti nejsou na takové úrovni, takže jsme nerozuměli skoro ničemu. Ovšem když jsme k sobě svedli blesk z kovové tyče, to byl adrenalin.
Za dalších spoustu kilometrů jsme dojeli k vodnímu hradu Chillon, kde jsme si vyfotografovali spoustu „uměleckých“ fotek, hráli si na modelky a kochali se krásou jezera, jež svou velikostí připomínalo moře. Takže ve výsledku není třeba jezdit k moři, když tam bylo tak krásně!
Další den nás čekal Cern, hadronový urychlovač částic, který je známý svou rozlehlostí po celém světě. Viděli jsme, z čeho se urychlovač skládá, a dozvěděli se, jak funguje. Také jsme si popovídali s vědci, na jejichž výklad jsme jen souhlasně a nechápavě pokyvovali hlavou. O chvíli později jsme se ocitli v Ženevě, městě boháčů, rychlých aut a proslulého Ženevského jezera. Fontánu jsme bohužel zahlédli jen na malou chvíli z autobusu, jelikož zrovna když jsme přicházeli, tak ji stihli vypnout. Ale ani to nám nezabránilo ve fotografování spousty dalších fotek. Fotku máme i s panem učitelem.
Příští den nás čekala ta nejlepší věc ze všech. Návštěva čokoládovny! Čekala nás i ochutnávka, na které jsme toho mohli sníst tolik, kolik jsme chtěli. A že jsme si toho vzali. Když skončila prohlídka, naše nohy nás vedly k obchodu s čokoládou, kde jsme si nakoupili další „tunu“ čokolády a byli jsme připraveni jet opět tu dlouhou, ubíjející cestu zpět domů. Ale to ještě nebyl konec naší výpravy. Ještě nás čekala zastávka v sýrárně, kde jsme si zase něco koupili. Poté jsme se prošli u dalšího hradu a jeli k vodopádům…. Ani jedna fotografie z těch, které jsem vyfotila, nevyjadřuje tu neskutečnou krásu švýcarské přírody, která nás obklopovala na každém kroku
Konečně jsme jeli domů. V autobuse jsme sice ještě byli nabytí spoustou energie, ale zanedlouho jsme všichni vyčerpaně usnuli. Doma jsme ukázali fotky, snědli čokolády a doufali, že nám už učitelé nebudou dávat žádné písemky…
Sára Pellarová
|
